Tumblring

Začali podzimní prázdni a ona si řekla, že di deaktivuje facebook a vyčistí si život. Odpočine si od reality. Pár dní se dívala na filmy a seriály, ale cítila stále pocit prázdnoty. Instagram byl pro ní mnohé, ale stále tam byla nějaká díra v srdci osoby, která chtěla být hipsterem.

A pak to přišlo: založila si Tumblr, WeHeartIt a blogspot. To byla rána do té černé díry v jejím nitru.

No tak asi vám to došlo, že ten "hlubokomyslný" púvod se vztahoval k mé osobě .... Chtěla jsem nastínit to jak jsem si přišla k téhle části mého "nového" života. Tumblr je opravdu jedna ze záchran, ukrytů před realitou. Najdete tam osoby, které jsou jako vy, ale jsou naprosto z jiného kontinentu. Ať už jsi hipster, fanda nějaký skupiny, pařmen, nebo trpíš anorexií tak tohle je to pravé pro tebe. Instagram může taky tohle dávat, ale insta má úplně jiný účel.

Na tumblr ví každý jak se cítíte, co jste prožili a co vás trápí, ale nikdo nezná vaše jméno. Facebook zná každého. Víš kdo je kdo ale o jejich životní cestě nemáš ani ponětí (teda pokuď se neznáte z reálu). V tomhle je jeden ze zásadních rozdílů.

Na Facebooku jsou lidé, se kterými chodíš do školy, a na Tumblr jsou ti, se kterými bych chtěl chodit do školy.

Je to vážně krásněj svět - takovej můj malej vesmírek kde je všechno co mám ráda pohromadě. POkaždé tam najdu inspiraci prakticky na cokoliv. takže na co ještě čekáš a jdi se zaregistrovat

Zdroj fotek: Tumblr (překvapivě)

*E.

Party time 01

Znáte ten pocit, když jdete na akci a chastáte. Kdo by to nemiloval, to když jste v příjemné náladě a houpete se ze strany na stranu. Říkáte věci, které vás napadnou a někdy děláte to co byste neměli, ale i tak to děláte.

Ale koho to zajímá, jsem mladá a chci se bavit. To mi nemůže mít nikdo za zlé. Včera jsem se fakt dobře bavila, dokuď mi moje nejlepší kamarádka neřekla, že je na mě naštvaná, a holka se kterou se teď docela bavím (i když jí moc nemám ráda) mi řekne, že jsem píča, protože jsem se tam bavila s kluky.

Zatím snad ani jedna z akcí se zatím nepovedla tak abych se vyvarovala sebeztrapňování. Nevím co si sama sobě dokazuju tím, že se každý akci nakalim. Na první kalbě to bylo nejhorší, naštěstí teď už vím, co bych vážně dělat neměla. Ale zase bez pití bych asi sotva šla jen tak uprostřed silnice s nejlepšími lidmi a zpívala s nimi "We can't stop" od Miley. Nejlepší vzpomínky pocházejí z takových večerů, ale ty nejhorší taky.

Vždycky jsem věděla, že po mě kluci neslintají, prostě vždycky, celý můj život, jsem se bavila výhradně s holkama a když se na mě nějaký kluk usmál tak jsem byla v sedmým nebi (to i teď), ale na týhle poslední akci (prodloužená) jsem se bavila fakt hodně s kluky, chvílemi jsem i srala na kamarádky - což byla jedna z těch největších chyb. Uznávám začala jsem se bavit s jedním klukem aby na mě byla jedna holka naštvaná, no a ona mi řekla že se chovám jako píča a doteď mi to prostě vrtá hlavou.

Ta ale co mi zbývá než počkat, jak to bude všechno vypadat v pondělí, při setkání ve škole. No bude to zajímavé. Ale každopádně mi každej ten večer přináší nový pohled na lidi a jak věci prostě jsou.

E.